Proč nechci opustit střední školu ?

1. února 2015 v 17:33 | • Lenush • |  • Články •
Jsem nemocná ... opět. Svou chřipku jsem nedoléčila a tak se mi včera večer zase vrátila zpátky. Dneska celý den ležím v posteli, koukám na filmy a seriály, abych byla v úterý fresh a mohla do školy. Pokračuji také v psaní příběhu, který se tady časem možná objeví.
Protože jsem nevěděla, jaký článek napsat, zamyslela jsem se nad věcí která mě poslední dobou trápí nejvíce. Upozorňuji, že tento článek obsahuje citový výlev, který v některých částech nemusí dávat smysl.

:) 23. September 2011



Nad tímhle tématem přemýšlím poslední dobou poměrně dost přemýšlím a často kvůli toho mám špatnou náladu. Začala druhá polovina třetího ročníku a já už cítím, že za chvíli bude konec. Teď se budeme všichni honit za tím, abychom se dostali do čtvrťáku a pak ... se zase budeme všichni honit za tím, aby nás pustili k maturitě, abychom tu maturitu co nejdříve udělali a ze školy vypadli. Já ale nechci !

Vždycky když musím o tomhle tématu mluvit, mám slzy na krajíčku, protože střední škola v mém životě hodně znamená. Naučila jsem se tady spoustu věcí (teď nemyslím učivo), které jsou pro mě v životě důležité. Našla jsem tady kousek sebe a alespoň z části zjistila, jaká doopravdy jsem. Našla jsem tady spoustu nových přátel na které nedám dopustit a díky kterým jsou ty sedmihodinové "dopoledne" alespoň trošku snesitelné. A hlavně našla jsem tady člověka, kterému jsem dala své srdce. Člověka, který si ho hýčká a který po něm nešlape tak, jako by to udělali jiní. Našla jsem tady svého přítele. Už jen proto vděčím střední škole za to, že už jsem skoro tři roky šťastná.
Mám báječnou třídu a minimálně půlku lidí z ní bych si s sebou nejradši vzala na výšku. Zažili jsme toho spolu tolik. Dobrého i zlého. Na třídeňák snad nikdy nezapomenu. Nedokážu si představit, že se prvního září roku 2016 probudím a budu jen stát a koukat. Žádné přípravy do školy, balení svačiny, cestování autobusem a hlavně žádné dopoledne s mou třídou. Už nikdy žádné srandičky, pomerančové války a půlhodinové pauzy strávené opalováním se na lavičkách. Prostě se najednou se z toho všeho stanou jen vzpomínky.

Další věc, proč nechci opustit střední školu je fakt, že mé "dětství" definitivně skončilo. Do maturity si občas připadáte ještě jako takové "dítě" a vaší největší starostí je dodělat školu. Teď už ale tu školu máte a co dál ? Najednou zjistíte že vám je 19 a že za chvíli opustíte svá "-náct" léta. Jste na vysoké škole, hledáte si práci, bydlení a pomalu se osamostatňujete. Začnete bydlet se svou drahou polovičkou a najednou se o sebe staráte úplně sami. Nikdo vám nepomůže a všechna velká rozhodnutí najednou děláte sami. Ty okamžiky, kdy jste si mohli dovolit být ještě tak trochu dítě jsou nadobro pryč a teď už se od vás očekává jen zodpovědnost, založení rodiny a tak dále.
Vždycky když se nad tímhle zamyslím, děsí mě a zároveň mi je líto, jak ten život utíká. Pamatuji si, jak jsem ještě nedávno šla poprvé do školy - s aktovkou a celá natěšená. Teď už stojím SKORO (je to velké skoro, protože mám ještě chvíli čas) před maturitou no a za chvíli povedu do první třídy své děti.
 


Komentáře

1 Kája | Web | 1. února 2015 v 18:14 | Reagovat

Moc krásný článek! Přečetla jsem ho celý až do konce a trochu mi i ukápla slza a povzdechla jsem si, že vlastně od září už jdu do druháku a že mám teďka aktuálně za sebou půl rok na nové škole. Střední je vážně nejlepší část života, všichni, co mi to říkali, měli svatou pravdu! :-)

2 Mariiis_N | Web | 2. února 2015 v 16:19 | Reagovat

Nádherný článek.
Vůbec se ti nedivím, že nechceš střední školu opustit. Většina lidí říká, že to je ta nejlepší doba co zažili. A já jsem na to upřímně dost zvědavá, protože právě letos budu dělat příjmačky.
Bohužel, tě to asi nemine, jako většinu lidí a budeš se muset s odchodem ze střední smířit.

3 paja-writes | Web | 2. února 2015 v 16:56 | Reagovat

Tak to je fakt dobrý článek!
Víš, všechno to chce pořádně zdokumentovat! ;).
Až já budu...před maturitou - a to je za opravdu hodně dlouho, protože ani nejsem na střední :) -
tak to nejspíš budu cítit podobně.
Taková melancholická chvíle...
snad se ti to pofaří vydržet bez velkého prolití slz ;)

4 Michaela | Web | 2. února 2015 v 20:24 | Reagovat

Konečně jsem našla někoho kdo to má uplně stejně jako já , pořád si nějak nedokážu připustit to , že už je po všem.. Že už nám skončí taková ta svoboda. A jelikož já jsem si díky jakýmsi problémům uvědomila jak jsou pro mě rodiče důležití , si už vůbec nedokážuu představit , že bych od nich plně odejít. Je to fakt hrozný no , ještě před chvilkou jsme šli do první třídy a teď , za pár měsíců mě čeká maturita. No , jsem si víc než jistá , že odchod ze střední hodně obrečím. Když budu optimistická tak.. vzpomínky nám nikdo nevezme. Moc hezký článek , a děkuju Ti za něj , protože nad tímhle hrozně moc přemýslím a někdy jsem si myslela že jsem blázen , nebo že jsme prostě divná , že se stímhle nedokážu srovnat a nechce se mi pryč , ale bohužel takovej je život.

5 Sayushka | Web | 2. února 2015 v 22:53 | Reagovat

Já už se těším teda až budu mít po střední :D Asi jsem divná, ale těším se do práce a na takový ten jinačí život:)

6 Kenz | Web | 3. února 2015 v 11:49 | Reagovat

To já už chci mi střední co nejdřív za sebou ;)

7 Em Age | Web | 6. února 2015 v 14:04 | Reagovat

Já jsem se nemohla dočkat, až ze střední vypadnu. :-? Ve škole mě šikanovali (bohužel, začalo to už ve školce), v každé škole, kam jsem kdy přišla, jsem byla outsider, i když jsem se snažila být milá... 8-O Asi to mám v krvi.
Maturita pro mě byl vítězoslavný den, naštěstí korunovaný vítězoslavnými jedničkami a jednou dvojkou. :D :-D Předávání maturitního vysvědčení pro mě bylo neuvěřitelně super, protože to byl den, kdy jsem ty nevyspělé haranty viděla naposledy. :-)

Od té doby se můj život stoprocentně změnil. Našla jsem si nového přítele, našla jsem si práci a přestěhovala jsem se k přítelovi bezmála 300 kilometrů daleko od domova, kde jsem se jako 'doma' už bohužel necítila.

Ono osamostatnit se je docela dobré. Dřív nebo později si začneš pravděpodobně uvědomovat - sakra, už mi je skoro dvacet a pořád mě dotují rodiče / mamka. 8-O To je hrozné. Jsem strašně ráda, že mi už mamka nemusí dávat žádné peníze - sama jakž takž s výplatou přežila každý měsíc a ještě mi musela přispívat... už nemám výčitky svědomí kvůli tomu. :-)

Držím ti palce, aby tvůj přechod do dospělého světa byl co nejlepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.