Proč nerada vzpomínám na základní školu ?

25. ledna 2015 v 14:22 | • Lenush • |  • Články •
Častokrát se setkávám s lidmi, kteří ještě ve třeťáku na střední pořád zmiňují, jak jim chybí třída, se kterou trávili devět (někteří možná i míň) let na základní škole. Jak si všichni užili spoustu vydařených výletů plných legrace, jak měli spoustu kamarádu a jak moc jim ty dny utíkaly. A když se mě zeptají, co má bývalá třída, odpovídám stroze "Neptej se, nerada na to vzpomínám".

👊✊👊 just staph STOP BULLYING


Všechno to začíná nástupem na základní školu ... to je asi logické.
Poslední týden v srpnu, než jsem nastoupila do první třídy jsme se přestěhovali s rodiči a v té době malým bráškou do Prahy. Do školy jsem se sice těšila, ale nikoho jsme tu neznala a neměla jsem žádné kamarády. První den před tím, než jsme odešli do třídy jsem se seznámila s jednou holčičkou. Jmenovala se Kačka a souhlasila s tím, aby semnou seděla. Všechno bylo fajn a já jsem měla pocit, že jsem si našla první "pražskou" kamarádku ... tenhle stav trval asi měsíc.
Nebyla jsem žádná princeznička a v té době jsme na tom byli finančně hodně špatně, protože rodiče investovali veškeré peníze na to, abychom se mohli přestěhovat do Prahy. Nosila jsem starou aktovku po bratránkovi, veškeré moje oblečení bylo ze sekáče nebo od vietnamců a ještě jsem byla divná v tom, že jsem se nestravovala jako všechny ostatní děti.
No a tak se mi začali všichni posmívat, brali mi věci a ničili obrázky, které jsme kreslili na výtvarce. Říkali, že jsem postižená.
Pamatuju si, že mi jednou jeden spolužák nasypal něco do pití a když jsem to šla říct třídní učitelce, kopl mě do břicha.
Stejně rychle, jako to začalo tak to zase ustalo a bylo zase na chvíli všechno normální.

Někdy ve čtvrté třídě jsem si konečně našla nejlepší kamarádku. Nikdo jí neměl rád, protože nebyla bohatá a byla moc chytrá. Měla ale přišla fajn, takže jsme spolu seděli a trávili veškerý čas ve škole. Dokonce jsme spolu chodily i do kroužku. Byly jsme takové dvě outsiderky ... posmívali se nám oboum, ale tím, že jsme měly jedna druhou jsem to snášela mnohem lépe. Pak se ale odstěhovala, odešla na jinou školu a já jsem zase byla sama.

Na druhém stupni se to všechno zhoršilo. První půlrok šesté třídy byl skvělý ... našla jsem si "kluka". (byl to spíš kamarád, se kterým jsem se vodila za ruku a občas jsme si dali pusu, ale co už ... takhle jsme se "kamarádili" toho půl roku) Byl to nejhezčí kluk ročníku a vybral si zrovna mě. Vzal mě mezi své přátele a já byla opravdu šťastná. No závist je svině, to víme všichni a tak mi začalo pár spolužaček docela slušně zatápět a dělat mi nashchvály. Ve finále to dopadlo tak, že mi ho jedna holka přebrala.
Přišla jsem o všechno. O něj, o skvělé kamarády a respekt ve škole. Najednou jsem byla sama a ostatní toho využili. Ve třídě mě začali šikanovat ... psychicky. Posmívali se mi, nadávali mi ... byla jsem prostě jiná.

Začala jsem kouřit a chodit do skateparku ... mohlo mi být tak dvanáct let. Hledala jsem nějakou spřízněnou duši. Nebo spíše partu, do které bych mohla patřit a se kterou bych mohla trávit volný čas.
Seznámila jsem se tam se dvouma holkama ... Eva byla moje spolužačka z vedlejší třídy a Karolína byla o čtyři roky starší než my. Chodila jsem s nima ven a bylo to super. Asi jsem jim ale připadala moc jiná (neměli jsme moc peněz a měla jsem malého brášku, kterého jsem musela hlídat a kvůli toho jsem musela být sama doma) a tak mě odkopli a začali s psychickou šikanou stejně jako všichni ostatní.

V devítce jsem si našla dalšího přítele ... první velká láska. A taky dobrou kamarádku Péťu, se kterou jsem celý ten rok seděla.
Protože přítel nebyl zrovna nejhezčí a taky mě poměrně často bil. Místo toho, aby mi někdo pomohl, tak pokaždé když jsem přišla z modřinou do školy, proběhly hlášky typu : "Zase jsi neposlouchala, pejsku?" apod. A ve finále jsem přišla i o tu dobrou kamarádku.
Ve třídě jsme měli takovou tu skupinku holek, se kterýma se chtěl každý bavit. Byli oblíbené ... a hlavně zlé a namyšlené.
O Péťu se nikdy nezajímaly, nikdy se s ní nebavily a byla jim úplně ukradená. Jedinou výhodu co měla bylo to, že ji nešikanovali. Když se ale začala bavit semnou, rázem se všechno změnilo. Začaly vyhledávat její společnost, zvaly jí na nákupy, k sobě domů na svačiny apod.
Péťa v tom asi uviděla velkou výhodu, na mě se vykašlala a "přeběhla" k nim. Od té doby se semnou nebavila až do konce devítky, kdy jsme se na slavnostním předávání vysvědčení všichni rozloučili a já šťastná jako blecha odešla domů s tím, že devítileté trápení konečně skončilo.

Teď jsem na střední a všechno je báječné. Se slečnama z mé třídy si sice nerozumím, protože jsme každá úplně jiná, ale snažím se s nimi být za dobře, abych si ty dny nějak více neznepříjemňovala. Mám spoustu kamarádů mužského pohlaví, kteří jsou má zlatíčka a dala bych za ně ruku do ohně.
 


Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) | Web | 25. ledna 2015 v 16:51 | Reagovat

Uhm. Ukápla mi slza. A víš proč? Protože tě obdivuji, jak jsi silná. Já být na tvém místě, tak se psychicky zhroutím. Ukápla mi slza, protože dnešní lidé takový problémy neřeší. A víš proč? Protože jim nepřijdou podstatný. Nikdy se jim nic takového nestalo, tak proč by to ti nahoře měli řešit? Oni si raději budou řešit jakou kávu pijí, kolik peněz vydělávají, protože se to týká jich. Tohle jim přijde podstatné. Ale nám obětím, jak nám pomáhají? Nijak. Nesnáším šikanu. Nesnáším to zlo, co se všude děje. Chci to zrušit. Chci aby tohle zlo zmizelo ze světa, ale ono nezmizí - já vím. Ale to ještě neznamená, že proti tomu přestanu bojovat :)
Víš.. Máš můj velký obdiv. Je pravda, že já jsem se taky neoblékala a stále neoblékám nějak hezky. Nosím to, co se mi líbí. Ale nikdy mi tohle třída nedělala a to jsem měla pěkně zlou třídu. Byli spíše zaměřeni na mou kamarádku - petralife.blog.cz.
Pro lidi, který byli obětí šikany, nebo něčemu tomu podobnému strašně obdivuji a je mi jich neskutečně líto, čím si museli projít, protože já si to nedokážu představit.
Smát se někomu za to, že rodina nemá peníze, to je opravdu ubohé. Aby tak neskončili oni.
A když už přes tvůj boj si najdeš nějakého kluka a jiná ti ho přebere? Holka věř mi, nebyl to ten pravý pro tebe :) Tohle se přece nedělá :)
A další přítel.. no tak to se mi chce ještě více brečet, protože nesnáším kluky, kteří bijí ženy. Tohle se nedělá a za to bych jim ruce urazila! A nejhorší na tom je, že se ti za to ještě posmívali? no já bych jim dala perdu, že by viděli kolem hlavy čerty.
A té kamarádce taky, protože tohle se taky nemá dělat. Má třída né přímo šikanuje, ale pořád proti Peťulce něco mají a já jí mám ráda pořád. Jsou to taky namyšlené a zlé slepice (chtěla jsem říct zvířátko na k. Ale to bych to zvířátko urazila),(i když tu slepičku taky urážím) , ale nikdy bych se k nim nepřidala, i kdybych měla zůstat na tom světě sama. V tomhle ti ona měla pomáhat a né se obrátit proti tobě! Další poklona patří tobě, za to, že jsi nám to sem takhle napsala. Věřím, že ti nebylo zrovna nejlíp, když na to musíš takhle vzpomínat, ale ty jsi to zvládla. Jsi šikulka :-)
Jsem tak ráda, že teď na střední to máš jiný - lepší, než předtím. :) Zasloužíš si to. Takovým peklem by neměl nikdo projít. Možná tak ti, co šikanovali, aby věděli jaký to je!
- Stay strong, kočko :*

2 Kája | Web | 25. ledna 2015 v 19:17 | Reagovat

Je mi moc líto, že sis základku neužila tak, jak sis asi představovala. Bohužel to tak někdy bývá.. Nemám ani moc slov. Článek jsem celý přečetla a jen si uvědomila, že mi zase moc má bývalá třída ze ZŠ chybí. Potkala jsem sice na gymplu zase nejlepší třídu, ale stejnak na základku nepřestanu vzpomínat! :)

3 Ronnie Sparks | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 7:50 | Reagovat

Na základku také nevzpomínám moc dobře, takže nejsi sama :-)

4 Mariiis_N | Web | 26. ledna 2015 v 18:21 | Reagovat

Tak to je mi fakt líto, že jsi to na základce měla takhle. Hold nikdy nic není růžové.
Já jsem zatím ještě v devítce a taky mě moc lidí nemá rádo. Tvrdí o mě, že jsem namyšlená a tak.
Vážně zajimavý článek. Poprvé co jsem něco takového četla.
Jsi statečná, že jsi to všechno přečkala :)

5 Amálka | Web | 27. ledna 2015 v 19:06 | Reagovat

Také nemám hezké vzpomínky na ZŠ, šikana skoro všude - i od učitelů, bitky na denním pořádku, tak Ti rozumím. Když jsem pak přešla na SŠ připadala jsem si úplně jak v ráji!
Vůbec jsem pak nepobrala, když naše slavná ZŠ třída udělala po letech sraz! A pak se strašně divili, že přišli asi 4 lidi :-)

6 M. | Web | 27. ledna 2015 v 20:26 | Reagovat

Fuh....je obdivuhodné, s akou ľahkosťou si napísala tento článok. Cítila som z toho silnú vyrovnanú osobnosť. Je to super, že si to dokázala takto všetko prekonať, ja by som sa asi zložila..obdivujem takýchto ľudí, a naozaj klobúk dolu.
Som rada, že už ti je lepšie a to utrpenie skončilo, snáď si si už našla nejakých parťákov, ktorí ťa chápu a berú aká si. :-)
Ja som mala celkom v pohode základnú, ale boli sme trieda rozdelení - chlapci, jedna skupina dievčat a druhá skupina dievčat. Ja som patrila k tej silnejšej skupine, a stále sme sa len ohovárali. A tak...bolo to zaujímavé no, ale tešila som sa už, keď som konečne odtiaľ odišla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.