Relationshit

17. září 2014 v 19:05 | • Lesliee • |  • Články •
To, co se v posledních třech měsících děje mně není zase tak neobvyklá věc a může se to stát každému. Někteří z vás možná znají ten pocit, když jste v ne moc dobře fungujícím vztahu a začnete si všímat detailů na někom, kdo je vám sympatický.


Ještě než jsem nastoupila na střední školu, rozešla jsem se s teď už mým bývalím přítelem a našla jsem si nového. Všechno se to událo asi ve dvou týdnech a já jsem v té době měla pocit, jako kdybych si právě vyměnila ponožky. Chvíli jsem se za sebe styděla a říkala jsem si, co tomu asi řeknou ostatní, ale tento pocit mě rychle přešel, protože jsem byla šťastná.
Svobodu a takovou tu volnost, kdy nejste na nikoho vázáni a můžete si dělat co chcete jsem už čtyři roky nepocítila a občas mi to chybí. Ale o tom tento článek nebude.

S novým přítelem jsem dva roky a v posledních asi třech měsících náš vztah prochází menší krizí. Pořád se hádáme a nejsme schopní se na ničem dohodnout. On je moc žárlivý a já zase toužím po svobodě. Několikrát jsem už přemýšlela o rozchodu, ale pak se do toho začala míchat třetí osoba a já nevím, co s tím.

. . .. | via Tumblr


Ale teď vám povyprávím celou tu potrefenou lovestory, abyste věděli, jak to všechno vlastně začalo.

První den na střední škole si pamatuji, jako by to bylo včera. Přišla jsem do prázdné třídy a zabrala si lavici co nejvíc v zadu, aby na mě nebylo tolik vidět a pozorovala jsem stále přicházející spolužáky. Bylo pár minut před začátkem naší první hodiny na střední škole, když se rozletěli dveře a do třídy vešli dva na pohled téměř stejní kluci. Oba byli tmavovlasí a poměrně vysocí. Jedinou odlišností byli rovnátka a náušnice v levém uchu jednoho z nich. Sedli si do lavice přes uličku a pořád se usmívali. V té době jsem jim nevěnovala nějak velkou pozornost.

Prvák jsem prošla s vyznamenáním, skvělým přítelem a s pár novými přáteli. Škola mě bavila a cítila jsem se tam líp, než na základce. Přišly prázdniny a po nich dlouho očekávaný druhák. Začátek roku se opakoval stejně, jako ten předchozí. Ráno jsem přišla do prázdné třídy a sedla si do volné lavice u okna. Postupně se scházeli lidi, vyprávěli si historky z prázdnin a já poslouchala a smála se s ostatními. Scénář byl i nadále téměř stejný. Pár minut před zvoněním přišli do třídy opět dva zmiňovaní kluci a sedli si do lavice předemnou. Školní rok ubíhal a já jsem se s nimi začínala více a více bavit. Oba byli moc fajn a byla s nima velká legrace.

Všechny moje trable začaly začátkem června letošního roku. Seděla jsem na schodech před školou a nad něčím jsem dumala, když najednou na silnici u schodů zastavil černý Range Rover. Nevěnovala jsem tomu pozornost...dokud se neotevřeli dveře. V tu chvíli celý svět zrůžověl. Z otevřených dveří vystoupil M., starší z dvojice kamarádů. Vysoký, hnědovlasý kluk v bílém obepnutém tričku a volných červených kraťasech. Zvedla jsem se ze schodů a těžko říct, jestli jsem na něj necivěla s otevřenou pusou. A pak přišel ke mě, pozdravil mě tak, jako to dělal vždycky a začali jsme si povídat. Nikdy v životě jsem neviděla krásnější oči a už vůbec ne krásnější úsměv. Připadala jsem si jako nějaká puberťačka z dívčích filmů, za kterou přijde její idol.

Od té doby mi hodiny utíkaly docela rychle, protože seděl přímo předemnou a já jsem se na něj nemohla vynadívat. Stali se z nás poměrně dobří kamarádi, kteří i na třídeňáku, který byl chvíli před prázdninama spolu trávili poměrně dost času.
A právě v té době jsem začala v jeho blízkosti pociťovat takové to příjemné šimrání v břiše a začala jsem mít neuvěřitelnou potřebu se ho alespoň letmo dotknout. Pravidělně jsem si za ním chodila půjčovat teplou mikinu s tím, že mi je zima, abych mohla celý večer čichat jeho vůni. V té době jsem se absolutně zbláznila.

Na začátku prázdnin, kdy odjel z internátu domů jsem si začala uvědomovat, že to co dělám není správné. Že mám přítele a i když to zrovna moc neklape, tak to není důvod k tomu, abych si hned hledala nikoho jiného. Dva měsíce jsem ho neviděla a tak nějak se mi z toho podařilo vysekat. Nebylo to však na dlouho...

Třetí rok na střední škole se opakoval úplně stejně, jako dva předchozí. Opět jse přišla do prázdné třídy a opět jsem si sedla na volné místo u okna. Stejně jako předchozí dva roky se pět minut před zvoněním rozletěli dveře a v nich se znovu objevil M. s jeho nejleším kamarádem. Stejně jako ve druháku si sedli do lavice předemnou. M. se na mě otočil a tím "zabil poslední hřebíček do rakve". Dlouze se na mě podíval, usmál se tím svým sladkým úsměvem a řekl "Ahoj, tak jak ses měla ?" A přesně tímhle okamžikem jsem zase tam, kde jsem byla.

Znovu se každý den ve škole nacházím ve stavu, kdy mě tak hezky šimrá v břiše a když mu při hodině z nudy škrábu záda, srdce mi bije jako o závod. Neustále vyhledávám moment, kdy se ho můžu dotknout a večer nevidím nic jiného, než ten jeho úsměv.
. | via Facebook
V současné době se nacházím ve stavu, že absolutně nevím, co chci, ale musím se rozhodnout. Největší problém na tom celém je, že jsme oba dva zadaní. Pořád dumám nad tím, jestli má cenu zůstávat s přítelem, jaké to má klady a zápory a taky nad tím, že mi poslední dobou neuvěřitelně vadí, jak se chová.
Na druhou stranu vím moc dobře, že můj vztah s M. nemá nejmenší budoucnost už jen proto, že takovou lásku jaká je mezi ním a jeho přítelkyní jsem hodně dlouho neviděla. Přeju jim to a nechci ničí vztah rozbíjet, ale kdyby byla možnost nějakého úletu, tak bych asi neváhala.
Mám v hlavě pořádný zmatek a nevím, co s tím. Pořád na něj myslím, zdají se mi o něm sny a už dluhou dobu toužím po tom, abych ho mohla jenom na chviličku obejmout..
 


Komentáře

1 Pauline Sparrow | E-mail | Web | 17. září 2014 v 19:35 | Reagovat

Upřímně jsem tohle ještě nezažila, takže zrovna já nejsem ten člověk, který ten pocit zná. Myslím, že pokud ti to s přítelem neklape, tak by jste si o tom měli buď promluvit a nebo to ukončit. Nemá cenu se v tom plácat:). Jinak nevím co bych na to napsala, nejsem na tyhle věci odborník:D:). Věřím tomu, že si to postupem času v hlavě srovnáš a všechno bude v pořádku:).

2 Ta "neviditelná" :) | Web | 17. září 2014 v 19:47 | Reagovat

jsem ráda, že se citáty líbí :)) páni, strašně si mě zaujala, tím jak jsi to napsala :) takové i dojemné, že si nevíš rady a že jim nechceš kazit vztah...ale zároven vím, jak se cítíš, když si musíš vybírat.. musím říct, že jste se dost zajímavě seznámili, to me se nikdy nestalo :D rozhodně bych ti to s ním přála.. je mi líto, že se hádáte s nynějším přítelem.. ale uvidíš, všechno bude jednou dobrý a držím ti palečky.. byla jsi pomalu jako v pohádce:))

3 Mariiis_N | Web | 17. září 2014 v 19:50 | Reagovat

Tak v tomhle ti vůbec nedokážu poradit, i když bych chtěla. Já nemám s klukama absolutně žádnou zkušenost, jenom kamarádství.. Uvidíš, že to bude zase všechno klapat a bude to dobrý:-)

4 MarkyKovr | Web | 17. září 2014 v 19:50 | Reagovat

Musím říct, že bych být v tvojí kůži nechtěla... Mám přítele a nikdy jsem nemusela řešit nějaký zásadní problém, ač jsme spolu přes dva roky. Je to hlavně jeho zásluhou, protože je asertivní :)

5 ♕ P3ťulk5.blog.cz | E-mail | Web | 17. září 2014 v 20:02 | Reagovat

Páni.. Pěkný příběh ze života. Mám něco podobného , ale se štastným koncem a né ze školy.  3 roky kamarádství s Tomem,  kdyz sem byla zadaná, on ne a naopak. Pak byl 9 měsíců s jednou a já jí tiše záviděla, protože co on pro holku udělá?  on si zaslouží hodně. A ne holku , která na něj jen řvala. Bezdůvodně. No, nějak jsme se začli vídat hodně, on se s ní rozešel. ne kvůli mě a ted jsme spolu. nejstastnější.

Hodně štestí! at to dopadne jen dobře u tebe :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.