Září 2014

Nejděsivější místa na světe • Les Aokigahara

30. září 2014 v 20:24 | • Lesliee •
Aokigahara se jeví jako velice sympatický les na úpatí hory Fuji v Japonsku. Oproti němu je však les z filmu Záhada Blair Witch něco jako lesík z Medvídka Pů, už jen proto, že se všude kolem válejí mrtvoly.

Tento les je totiž nejoblíbenějším místem Japonských sebevrahů. Úřady na tomto podivuhodném místě najdou ročně až stovku těl lidí, kteří tu zemřeli vlastní rukou.


Les byl místem smrti už ve středověku, kdy ho příběhy spojují s démony a přízraky a v 19. století sloužil jako místo konání ohavné tradice ubasute, která spočívala v tom, že mladí muži odnášeli do tohoto lesa své maky. Poté je opustili a vyčerpané ženy v lese umíraly.

Proč Japonci odcházejí zemřít právě sem i v dnešní době není zcela jasné, ale spousta lidí se domnívá, že za to může vlivný román "Nami no To", kterou v roce 1960 vydal japonský spisovatel Seicho Matsumoto. Kniha končí tím, že dvojice nešťastně zamilovaných mladých lidí odchází spáchat společnou sebevraždu právě do lesa Aokigahara. Tento příběh se stal kultovní záležitostí a spousta mladých Japonců sem chodí napodobit své vzory.

Aokigahara se řadí v seznamu míst, kde dochází k nejvěšímu počtu sebevražd na světe na druhé místo. Pomyslnou první příčku zaujímá most Golden Gate v San Francisku, kde si každý rok pokusí vzít život kolem 1500 lidí.

Na závěr článku přidávám dvacetiminutové video o tomto lese. Je s anglickými titulky, ale na překlad to není nic složitého.


TAG • Deset otázek

29. září 2014 v 19:46 | • Lesliee • |  • TAG •
Pro dnešní večer jsem si pro vás připravila TAG, který je taková všehochuť. Přeji příjemné čtení !

1. Koukáš se na televizi? Jaký je tvůj oblíbený pořad, případně seriál?
Na televizi se teď dívám málokdy, protože na to nemám čas. Dříve jsem pravidelně sledovala seriály jako jsou Cesty domů nebo Ordinace v růžové zahradě. Teď když mám čas a náladu, tak se ráda podívám třeba na Prostřeno nebo na Výměnu manželek.
Co se týká seriálů, tak v televizi nekoukám. Většinou sleduji Teorii Velkého Třesku na internetu.

2. Vaříš? Jaké je tvé nejoblíbenější hlavní jídlo a dezert?
Jesli vařím ? Jak se to vezme :D Umím jednoduchá jídla, jako jsou řízky, bramborový salát nebo různé druhy polévek, ale žádný velký kuchtík rozhodně nejsem. Mezi má nejoblíbenější hlavní jídla patří svíčková, guláš a právě bramborový salát. A oblíbený dezert ? Nejsem moc na sladké, ale kdybych si měla vybrat tak to bude

ChocolateEffeCT
3. Vysněné povolání?
Mé vysněné povolání by mě mělo hlavně bavit a pokud možno, tak by mohlo být i dobře placené.
Nejvíce bych se asi chtěla věnovat soudní psychologii nebo psychiatrii.

4. Ovládáš nějaký cizí jazyk? Jakým jazykem by ses chtěla dorozumět?
Tak, abych se domluvila ovládám jenom jeden jazyk a to je angličtina.
Od loňského září se bohužel učím německy. Něco málo rozumím, ale k tomuto jazyku mám neskutečný odpor a tak mě ani nebaví se ho učit.
Co se ostatních jazyků týče, chtěla bych se naučit plynule anglicky, což se mi pomaloučku daří. Dále bych chtěla umět španělsky, protože je jedním ze světových jazyků a také se mi moc líbí. A nebyla bych to já, kdybych nezmínila překrásnou, ale neuvěřitelně těžkou francouzštinu.


28.9.2014

28. září 2014 v 18:40 | • Lesliee • |  • Ze života •
Krásný nedělní večer !

Já vím, dva dny o mě nebylo ani vidu, ani slechu. Omlouvám se, ale nějak na blog bohužel nezbyl čas. Tento víkend byl jeden z nejlepších, jaké jsem v posledních dalo by se říct i letech zažila.

Jak jsem se již zmínila v posledním článku, pátek byl pro mě jedna velká premiéra. Ve škole jsme začínali v devět hodin, pak jsme se tři hodinky normálně učili a po dlouhé půlhodinové přestávce, kde jsme se s klukama připravovali na poslední dvě hodiny přišla sebeobrana. Všichni jsme se první dvouhodinovky báli, ale jak jsem zjistila, tak nebylo čeho. Je to sice náročnější než tělocvik, ale taky mě to baví mnohem více. V první části jsme dělali fyzické testy - stejné, jako se dělají na přijímacích testech k policii ČR a ve druhé části jsme si zkoušeli pády a naší první techniku. Je to sranda a když máte tak hodného a milého parťáka do dvojice, jako mám já, tak to jde samo.

Po příchodu ze školy, ve které jsme končili ve 13:40 jsem se začala pomalu připravovat na mou první lekci tanečních, kterou máme každý pátek večer. Musím říct, že mě hodně převapilo, kolik nás tam bylo. Odhadem tak padesát párů určitě, což mi na tak malé prostory přijde docela dost. Vždycky jsme tančili v elypse po obvodu sálu a díky tomu jsme si se sousedy dost často šlapali na nohy. Jinak z toho mám dobrý pocit. První lekce byla fajn a těším se na další.
Taky tam jsme nejstarší, takže bylo docela vtipné, když kamarád vyšel z davu děcek ucucávajících Kofolu s pěti panákama. /smích/

perfect bucket list

Včerejší den byl skvělý. Ráno jsem sice vstávala později, ale musela jsem pak máknout, protože jsem brzy odjížděa za přítelem, odkud jsme jeli na utajenou oslavu jeho nejlepšího kamaráda. V 16:45 jsme se všichni sešli v sousedním městě na nádraží a šli k jeho přítelkyni domů, kde byla celá oslava naplánovaná. Udělali jsme ještě pár drobných dodělávek a v šest hodin přijel oslavenec, který o ničem netušil, takže jeho výraz, když otevřel dveře a začalo na něj křičet deset lidí byl k nezaplacení. O hodinu později dorazil až z Moravy jeho bratranec a bratrancův nejlepší kamarád, takže znovu docela šok, když jsme mu sundali šátek z očí a tam stáli tihle dva. /smích/ Jinak večer jako takový byl moc fajn. Byla tam spousta dobrých lidí se kterými se člověk mohl normálně pobavit...pokud tedy nepočítáme jednu slečnu, která se opila už po hodině a pak se tam akorát válela po zemi, po kamarádovi a na všechny křičela, že jí je špatně, ale že není opilá. Ale tak co už..všichni z ní měli akorát srandu. /smích/

Tento článek byl docela stručný. Omlouvám se, že jsem vás takhle odbyla. Na zítřek si už připravím něco pořádného.

Hezký zbytek neděle přeje vaše


25.9.2014

25. září 2014 v 21:05 | • Lesliee • |  • Ze života •
Krásný čtvrteční večer !

Tento týden mi utíká až nezvykle rychle. V pondělí jsem od osmi hodin prodávala s mojím zlatíčkem M. a jeho nejlepším kamarádem charitativní předměty pro občanské sdružení "Život dětem". Nebo spíš...odjeli jsme ze školy v osm, do desíti seděli v kavárně a pak jsme teprve šli prodávat. A jak to dopadlo ?
Vydrželi jsme hodinu, pak jsme to s hodně podrážděnýma nervama vzdali a šli domů. Vybrali jsme sice něco kolem pětistovky, ale to bylo jen tím, že jsme si něco koupili my a potkali jsme hodně štědrého kamaráda, který si koupil přívěšek za 35 korun, ale do kasičky hodil dvoustovku. Na ulici se nám podařil prodat jeden přívěšek a jednu magnetku. Ostatní na tom nebyli o moc lépe. Vážně byste něvěřili, jak lidé dokáží být nezdvořilí a sobečtí. Chtěla bych tomu věnovat samostatný článek, protože tohle je věc, která mě opravdu namíchla. Mohla jsem chodit prodávat každý den po celý tento týden, ale po pondělním debaklu a zbytečném promeškání tří hodin angličtiny jsem to vzdala.

☂ Toeiie


Crazy friends forever ? NO !

24. září 2014 v 19:46 | • Lesliee • |  • Články •
Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří byli nějak zvlášť oblíbení a nikdy jsem kolem sebe neměla přátele, kteří by mě podpořili i v těch nejtěžších chvílích, nebo se semnou zašli jen projít ven a popovídat si.

V šesté třídě jsem zažila svůj nejlepší rok na základní škole. Měla jsem "přítele" (bylo to takové to spíše kamarádské vodění za ručičku, sem tam nějaká pusa) a partu skvělých kamarádů. Trávili jsme spolu každý den, užívali jsme si to a společně se smáli. Pak přišel "rozchod" a jedna velká hádka, po které všichni ten společně prožitý rok hodili za hlavu. Já jsem ale nikdy nezapomněla a doteď na některé chvilky ráda vzpomínám. Od té doby jsem s nikým z nich nemluvila a co jsme vyšli základní školu, tak jsem nikoho z nich ani neviděla.

V polovině osmé třídy jsem si našla přítele, taková ta první láska. Po pár měsících mě to ale přešlo a začala jsem být nešťastná, protože co si budeme povídat, nebyl to zrovna princ na bílém koni, ani typ kluka, po kterém by holka toužila. Sice jsem díky němu také poznala pár lidí, kteří mi v té době přišli fajn, ale po rozchodu se ukázalo, jací doopravdy jsou a začalo mi docházet, že jsem byla úplně hloupá, když jsem si myslela, že to jsou hodní lidé. Vyklubala se z nich akorát parta zlodejíčků a feťáku, kteří za zády pomlouvají druhé. Ztratila jsem s nimi kontakt a i když se občas potkáme na ulici, navzájem se ignorujeme.

Zamilovanost opadla a konečně jsem byla volná. Přišla nová škola, nový přítel a spolu s ním přišla i ona. Má nejlepší kamarádka.

I'm not stupid in love, the heart is

Before I Die • Část první

23. září 2014 v 20:57 | • Lesliee • |  • Autorka •
Vím, že jsem se včera neozvala vůbec a dneska až takhle pozdě, ale v posledních dvou dnech toho bylo nějak moc. Včerejší srdíčkové dny dopadly katastrofálně, ale o tom až někdy v deníčku. Pro dnešní pozdní večer jsem si pro vás připravila na čtení nenáročný článek z rubriky Before I Die. Moc ráda je čtu a proto jsem se rozhodla taky trošku přispět.

Užijte si zbytek úterního večera !
Pac a pusu vaše Less

(36) Tumblr

Pamatuji si, jako by to bylo včera. Šestá třída byl asi nejlepší rok na základní škole. Měla jsem partu skvělých kamarádů a "kluka". Bylo to spíš takové to kamarádství s občasnou pusou a držení za ruce, ale trávili jsme spolu téměř každý den a rozumněli jsme si. Čas s náma trávili ještě moje spolusedící a v té době hodně dobrá kamarádka a jeho nejlepší kamarád.
Pak se ale něco stalo, vůbec nevím co a "rozešli jsme se". Brala jsem to, jako kdybych přišla o nejlepšího kamaráda. Přestal se semnou bavit, pomlouval mě za zády. Přestala jsem se stýkat i s tím jeho nejlepším kamarádem a s mou spolusedící. Najednou jsem neměla po odpoledních co dělat a přišla jsem si hrozně sama. Neměla jsem nikoho s kým bych se mohla smát, nebo komu bych se mohla svěřit. Bylo mi vážně mizerně, pořád jsem brečela a útěchu jsem hledala ve skladbách, které byly hrány na klavír. V té době se ve mě probudila touha umět to také.
Hra na kalvír ale vyžaduje spoustu času, který jsem v té době díky škole neměla a teď ve třetím ročníku ho mám ještě míň.
Doufám ale, že se mi tenhle můj malý sen někdy v budoucnu splní.

21.9.2014 - Shrnutí týdne

21. září 2014 v 16:27 | • Lesliee • |  • Ze života •
Ahoj všichni !

Dneska to bude asi trošku delší deníčkový článek, ve kterém bych ráda shrnula předchozí týden včetně školní olympiády a zmínila pár plánů na týden nadcházející.

Začala bych asi tou méně příjemnou věcí a to je ta, že mě celý týden doprovází jakési nachlazení. V úterý jsem začala pociťovat bolest v krku a ve středu jsem místo školy ležela doma v posteli, abych se dala aspoň trošku dohromady. Samozřejmě Less zase jednou chybí a musí se psát všechny testy, na které byste si jen vzpomněli. Takže mám co dopisovat a dohánět. Taky jsem musela pozastavit cvičení, takže budu muset začít pravděpodobně znovu, protože jsem se celý týden ani nepohnula. Dneska už mi je dobře, ale na večerní derby pražských S se ještě moc necítím, takže bohužel budu sledovat z domova. Teď už se ale přesuneme k olympiádě a k plánům na další týden.

〰☕️〰


Filmy, které jsem shlédla za prázdniny

20. září 2014 v 12:41 | • Lesliee • |  • Články •
V první části 30 faktů o Lesliee jsem sice psala, že se na filmy moc nedívám, ale při letošních prázdninách jsem se poměrně činila a myslím si, že to je můj nejlepší výkon. (smích)
Filmů bylo o trochu více, než je napsáno v článku, ale přišlo mi takové hloupé tady psát, že jsem koukala na Harryho Pottera či Pretty Woman, protože to jsou filmy, které zná každý. Proto jsem se rozhodla v krátkosti sepsat ty, které jsem viděla poprvé. Příjemné čtení !


Případ číslo 39
Film, který často bývá srovnáván se Sirotkem a který má být podle tvůrců mysteriózním hororem.
Možná trošku mysteriózní je, ale určitě to není horor.
Film vypráví o sociální pracovnici Emily a malé holčičce Lillith, která je údajně týrána svými rodiči. Ve snaze pomoci nabídne Emily malé Lillith bydlení u sebe doma, čímž se společné soužití změní v boj o život. Malá Lillith totiž není tak úplně normální dítě.
Film jsem sice dokoukala, ale znovu si ho určitě nepustím.



Narušení
Psal se rok 1967, když se sedmnáctiletá Susanna pokusila o sebevraždu. Po rodiči sjednané návštěvě psychiatra, při které se dozví, že trpí nerozpoznatelným narušením osobnosti je okamžite umístěna do psychiatrické léčebny, kde se setkává s pestrou skupinou mladých žen, které se stávají jejími nejlepšími přítelkyněmi a pomáhají jí nalézt cestu k sobě samé.
Jedná se o životopisné drama, které mě vtáhlo do děje a hltala jsem každou minutu tohoto filmu.
Lepší film jsem neviděla a určitě doporučuji !


Co nesnáším na cestování MHD

19. září 2014 v 18:54 | • Lesliee • |  • Články •
Myslím, že většina z vás zná každodenní dojíždění MHD ať už do školy, nebo do práce. Pokud už tímto způsobem cestujete zhruba stejnou dobu, jako já, tak jste na sobě jistě zpozorovali některé fakty, které vám na lidech v dopravních prostředcích prostě vadí. Rozhodla jsem se, že se s vámi o ty své podělím.

• Rychle ať nám to neujede ! Další souprava jede AŽ za 2 minuty !
Tento problém se týká hlavně ranního cestování metrem, kterým jezdím do školy a ze školy stejně jako všichni ostatní obyvatelé Prahy. Každé ráno soupravy jezdí ve dvouminutových intervalech, což znamená každou chvíli.
A já se vás teď ptám...copak vás do háje ty dvě minutky vytrhnou ?! Opravdu je nutné, abyste běželi už od eskalátorů a po cestě srazili deset lidí i když víte, že to prostě nestihnete ?!
Z vlastní zkušenosti vím, že se metro dobíhá špatně. Proto už jsem to dávno vzdala a opravdu mi vadí, když ráno vylezete na zastávce ze dveří, popojdete dva metry a nějaký sprinter do vás vrazí. A o pár metrů dál další a další.
Silně pochybuji o tom, že když už tak jdete pozdě do práce, nebo do školy, tak že vás zachrání zrovna ty dvě minuty, kvůli kterým se honíte za vagónem metra a někteří ještě proskakujete zavírajícíma se dveřma.

• "Chcete se posadit ?" ... "Copak vypadám tak staře ?!"
Možná bych se divila, kdyby se pod článkem objevil komentář s tím, že se mu tohle ještě nikdy nestalo.
Znáte to, do autobusu přistoupí stará paní, která se sotva drží na nohou. Řeknete si, že zase jednou uděláte dobrý skutek, oslovíte jí a zeptáte se, jestli se nechce posadit. Paní si jen znechuceně odfrkne a dostane se vám odpovědi "Copak vypadám tak staře ?!" Celou cestu vás pak probodává pohledem a kdykoliv se na ní podívate, znovu si začne znechuceně odfrkovat a stěžovat si, jak jsou mladí drzí.
Po tom, co se mi něco takového stalo během jednoho týdne snad každý den jsem rezignovala a pouštím si sednout jen těhotné ženy, zraněné nebo jinak indisponované lidi a důchodce.

Born to die.

30 faktů o Lesliee • Část první

18. září 2014 v 20:53 | • Lesliee • |  • Autorka •
Pro dnešek jsem si pro vás připravila 30 faktů o Lesliee, abyste trošku více věděli, s kým se tady vlastně setkáváte. Zítra pokračujeme ve školní olympiádě a večer se jde možná na hokej ♥ Ještě uvidíme.

Taky chci moc poděkovat za reakce ke včerejšímu článku a za vaši podporu. Upřímně jsem ani nedoufala v to, že si to někdo přečte až do konce. Ještě jednou děkuji !

Přeji hezký zbytek čtvrtečního večera a dobrou noc !
Pac a pusu vaše Lesliee


1. Jsem poměrně maličká, měřím jen 160 centimetrů
2. V prosinci oslavím 18. narozeniny
3. Mám dvě tetování a dva piercingy
4. Chtěla bych vystudovat psychologii na Karlově univerzitě
5. Mám jednoho sourozence - třináctiletého bráchu
6. Mám dvě tetování a dva piercingy
7. Nejím maso
8. Hraju závodně stolní fotbálek
9. Jsem velká hokejová fanynka, fandím aktivně na zápasech ELH
10. Nikdy jsem nebyla na fotbale
11. Jsem zamilovaná do světa Harryho Pottera
12. Mám strach ze stropních ventilací a větráků
13. Bojím se výšek (hlavně na rozhlednách, kde si vidím pod nohy)
14. Děsí mě představa volného pádu
15. Nikdy jsem nebyla u moře